Zpátky domů
Dnešní díl oblíbeného pořadu Jak se staví sen – extra vás seznámí se sympatickým Tomášem, který kvůli vážné nemoci a zanedbání lékařské péče přišel o svou manželku a zároveň maminku dvouletého syna Olivera. Designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný jim sice milovanou Renatu nevrátí, pomohou jim však alespoň pomoci nastartovat šťastnější život v novém bydlení.
Vysněnou budoucnost manželského páru přetrhala Renatina vážná nemoc. Po absolvování banální gynekologické operace u ní nastaly komplikace, kterým však doktoři nepřikládali velký význam. Důkladnější vyšetření provedli až po Tomášově naléhání. Bez něj by se vůbec nepřišlo na to, že má jeho žena zhoubný nádor. Na boj s vážno unemocí nedostala příliš času. Zemřela v pouhých 32 letech, měsíc po určení diagnózy. Tomáš se se smrtí manželky dosud nevyrovnal, stále je to pro něj velký šok. A to, že Renata nemohla o svůj život pořádně zabojovat, vnímá jako velkou nespravedlnost.
Za lepší život dvou bojovníků
Tomáš, který jinak pracuje jako policajt, je svého času na rodičovské dovolené. Může na svou lásku vzpomínat, ale musí být také oporou teprve dvouletému Oliverovi. Zatím s ním bydlí v Praze, v bytě pronajatém od magistrátu, už si ale zažádal o přeložení zpátky do svého rodného kraje. V Praze už jej bez jeho ženy zkrátka nic nedrží. Novým domovem těchto dvou sympatických bojovníků se tak stane starý rodný dům, o který se ještě nedávno starala babička, než také ona odešla na věčnost. I když se Tomáš už nějakou dobu snaží proměnit starý dům v nové bydlení, je to pro něj velký oříšek. Na pomoc tak přichází pořad Jak se staví sen – extra a jeho zapálení designéři.
Původní nevyhovující bydlení
Starý dům, postavený a porůznu rekonstruovaný převážně svépomocí, měl pro designéry a řemeslníky připravenou řadu nemilých překvapení. Jednotlivé místnosti byly v původním stavu s často nefungujícími zásuvkami a svítidly. Elektrika byla dělaná ještě v hliníku. Křivé podlahy, stěny a stropy duo designérů také nepotěšily. Tomáš už přitom s rekonstrukcí před časem začal. Každých čtrnáct dní přijel z Prahy zpátky domů, vzal si montérky a pustil se do práce, zatímco mu maminka hlídala malého Olivera. Měl v plánu proměnu obývacího pokoje, kuchyně, jídelny a ložnice a pak se chtěl vrhnout i na další místnosti v domě. Přál si vytvořit otevřený prostor mezi kuchyní a obývacím pokojem, ale už od dědečka věděl, že to nepůjde, jelikož zeď mezi těmito dvěma místnostmi je nosná. Pokoj pro malého Olivera, který by neměl být průchozí, si vysnil v patře. Sám si je moc dobře vědom toho, že práce na jeho domě je časově i finančně velmi náročná, proto designérům nabídl, že mohou využít i služeb ochotných řemeslníků, kterých je ve vesnici více než dost.
Rekonstrukce starého domu
Designéry životní příběh Tomáše a jeho synka dojal. Soucítili s ním a s o to větším zápalem se do rekonstrukce starého domu v jeho rodném kraji pustili. Nadmíru mile je překvapila i soudržnost Tomášovy širší rodiny, která je klukům-bojovníkům velkou oporou. Vrhli se tedy do proměny neuspokojivého stávajícího bydlení a vzali to pěkně od podlahy. Jejich prioritou bylo vykouzlit ve starém domě místnosti plné světla a pozitivní energie. Na místě původní ložnice tak po zásahu designérů a řemeslníků vznikl překrásný dětský pokoj. To s sebou neslo hledání vhodné pozice průchodu vedoucího z hlavní místnosti, který tu podle všeho dříve byl. Naproti tomu zrušili poněkud nešťastný průchod mezi ložnicí a původním obývacím pokojem. V domě tak vzniklo mnohem více využitelného prostoru.
Současné bydlení zaujme příjemnými barvami i lehce venkovským rázem. Výslednou proměnu tak designéři hodnotí slovy: „Chtěli jsme svěží, světlý a lehce venkovský interiér. Takový, který bude maximálně pozitivní. Výchozím materiálem proto byly dekory dubu v rustikálnější podobě, v přírodním odstínu a s výraznější kresbou. Doplnili jsme ho o světle hnědou (cappuccino) na jídelním stole a kuchyňských dvířkách, zbytek už byl v bílé a světle šedé. V dětském pokoji nás inspirovalo krásné povlečení s motivem autíček, kde byla hezká kombinace okrové a modrozelené barvy. V kombinaci s dubem a černou je to, myslíme, sázka na jistotu. Zásadním prvkem se samozřejmě stala postel ve tvaru auta, což byl Oliverův sen. Udělali jsme ji větší (rozměr matrace 140 x 200 cm), aby mohl v začátcích v případě potřeby přespat i tatínek. A na druhé straně místnosti vznikl příjemný koutek s čalouněným sezením ‚ve skříniʻ. Ideální na čtení pohádek.“
Další články
Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahrádku a rádi byste se pochlubili?
Napište nám do redakce na adresu: moje@bydlo.cz
