Proměna starého mlýna, který posledních dvanáct let chátral

Pětičlenná rodina si přála bydlení, které by bylo co nejméně závislé na okolním světě. Poblíž místa bydliště jí tak do oka padl starý mlýn, o nějž se sice dlouho nikdo nestaral, ale s trochou fantazie působil jako dokonalé a velice romantické bydlení uprostřed klidné krajiny.

Není tak docela jasné, kdy byl vlastně mlýn v Havlíčkově Brodě postaven. Majitelé však dohledali plán, který datuje žádost o rekonstrukci mlýna z roku 1868. Našli také záznamy o posledních úpravách, které proběhly v letech 1937 až 1939. Mlýn s dlouhou historií pětičlennou rodinu naprosto okouzlil, a to navzdory svému zbídačelému stavu. Objekt děděný z generace na generaci posledních dvanáct let pouze chátral. Náhon byl nefunkční, turbína prorezivělá. Po přípojce na elektřinu nebylo ani vidu.

Rekonstrukce náhonu a turbíny

Manželé strávili proměnou mlýna několik let, výsledek ale stojí za to. Autorkou interiéru se stala Markéta, zatímco o technickou a technologickou část projektu se postaral její manžel. To, jak se jim rekonstrukce mlýna povedla, uchvátilo celou řadu známých. Markéta se tak chopila příležitosti a začala se návrhům interiérů věnovat profesionálně. Co se týče samotné proměny mlýna, ta byla odstartována rekonstrukcí náhonu a turbíny. Manželé na začátku 600 m dlouhého náhonu vybudovali zbrusu nový dřevěný jez, a to včetně rybochodu, který měl umožnit pohyb ryb po proudu potoka. Díky plně zrekonstruované Francisově turbíně je vyráběna elektřina dodávaná do sítě. Dům si však obratem bere zpět pouze to, co opravdu potřebuje. Výkyvy pak určuje množství vody protékající náhonem.

Použití starých i nových prvků

Zajímavostí je, že se v náhonu našlo staré kamenné kolo, které majitelé zazdili u vchodových dveří. Staré se tu tak stále prolíná s novým. A platí to i pro řadu dalších prvků. Zachována byla například řada původních dřevěných trámů, které se nacházely v dobrém stavu. Z těch ostatních se vyrobily postele, stoly či rámy zrcadel, a vrátily se tak zpět do interiéru. Základy i statika nosného zdiva na tom byly dobře, stavebně však bylo nutné vybudovat v podstatě všechno ostatní. Mimo jiné tak vznikl „spřažený“ strop, v jehož případě byla nad stávajícími trámy nainstalována železobetonová deska, která spolu s dřevěným stropem vyhověla statickým požadavkům.

Přečtěte si také

Pozoruhodná proměna skladu v Sydney

Vydejte se s námi na cesty a vychutnejte si koktejl plný inspirace! Při našich toulkách architekturou navštívíme tentokrát osobitý interiér v Sydney, ve kterém se drsné industriální prvky mísí s…

Technická řešení a použité materiály

Ve mlýně byla použita hydroizolace pomocí cirkulujícího vzduchu. Ten je z jedné strany nasáván vstupem pod podlahou domu a ústí na druhé straně pod okapem. O vytápění domu se stará tepelné čerpadlo, které využívá tepla z blízké louky, v níž se v hloubce 1,2 m nachází registr potrubí o délce jednoho kilometru. Objekt získal novou zateplenou fasádu s cihelným obkladem, který odkazuje na původní režné cihelné zdivo, z něhož byl mlýn kdysi postaven. A je to právě cihlový obklad v souhře s tmavým dřevem, který dodává zrekonstruovanému mlýnu na přitažlivosti. Charakter domu taktéž umocňují okna tmavě antracitové barvy, která v sobě snoubí estetickou i praktickou stránku. V mlýnici se totiž nacházela původní okna s mřížkou, jejichž ráz si majitelka přála zachovat. Z tohoto důvodu dali majitelé přednost hliníkovým oknům před plastovými. Ve zrekonstruovaném mlýně byly použity okenní systémy s izolačním trojsklem.

Na návštěvě v interiéru

Dispozice mlýna byly do značné míry pozměněny, rozmístění stavebních otvorů nevyjímaje. Došlo k tomu především proto, aby byly minimalizovány chodby a také prostor, který nelze využít. V přízemí se tak například nachází řada užitečných místností, které sice neslouží k bydlení, ale jsou pro chod domu nezbytné. Nachází se zde například strojovna s turbínou. Nalevo od vchodu je situována velká místnost prohřátá krbovými kamny. Její hlavní součástí je bar a řada stolků, které zde vítají členy rodiny a jejich hosty u příležitosti různých oslav. Vpravo od vchodu se vchází do prostoru určeného k odpočinku. Tato relaxační zóna sestává ze sauny a vířivky s přilehlou šatnou. V prvním patře, které je přístupné po schodišti, se nacházejí dvě samostatné části. V jedné se nachází byt 2+1, ve druhé pak prostorný společenský sál. Druhé patro disponuje čtyřmi podkrovními pokoji.

Interiér zrekonstruovaného mlýna je provoněn vůní dřeva a nostalgií starých časů. Historické prvky se zde mísí s těmi moderními, a vzniká tak pozoruhodná mozaika odrážející vytříbený vkus svých majitelů. Genius loci zůstal zachován, přesto se zde mnohé změnilo. Po dvanácti letech chátrání tak starý mlýn dostal novou šanci. Stal se útulným domovem pro velkou rodinu, která vychutnává krásy interiéru, jež snad ani nemohou zevšednět. Ale i stále se měnící krásy bezprostředního okolí, které se stávají nevyčerpatelnou inspirací jak ze zahrady, tak z úžasně dlouhého balkonu v prvním patře. Ten do velké míry pozvedl architekturu domu a stal se ideálním místem pro společné snídaně.