Paprikookurka – ztracená plodina Inků

Právě teď nastává vhodná doba pro výsev ačokči neboli paprikookurky, která bývá označována také jako mexická okurka. Tahle ztracená plodina Inků, kteří ji začali pěstovat jako první, připomíná velké lusky a její chuť je někde na pomezí paprik a okurek. Díky své nenáročnosti na prostor se ačokča skvěle hodí do všech malých zahrad.

Poznáváme ačokču

Ačokča (Cyclanthera pedata) pochází z Jižní Ameriky z oblasti And. Mluví se o ní jako o jedné ze ztracených plodin Inků. Tato nepříliš známá zelenina exotického původu se řadí mezi popínavé tykve. Je to jednoletka s celou řadou pozitivních vlastností. Vzhledem ke své chuti je právem nazývána paprikookurkou, na rozdíl od paprik a především okurek však není tak náchylná k plísním. Díky tomu, že ji lze pěstovat naprosto bez chemie, výborně se hodí do permakulturních typů zahrad. Ačokča není náročná na prostor a při správném pěstování dokáže své majitele odměnit opravdu bohatou úrodou.

Pěstování paprikookurky

Pro pěstování ačokči není zapotřebí mít předpěstované sazeničky. Semínka se vysévají přímo do půdy, a to až nyní, po zmrzlých mužích. Tahle exotická zelenina by totiž přízemní mrazíky nemusela přežít. Ideálním stanovištěm pro pěstování ačokči je slunné místo s kvalitní vyhnojenou půdou. Ačokča připomíná lusky, a tak se není čemu divit, že se jí nejlépe daří při růstu na opoře. Vhod jí tak přijdou ploty, zdi či klasické okurkové sítě. K vybrané opoře pak stačí navést mladé rostlinky a ty se brzy svými spirálovými úponky k opoře přichytí podobně, jako tomu bývá u vinné révy. Není tedy třeba starat se o pracné vyvazování rostliny. Tahle nenáročnost na prostor dodává ačokče na přitažlivosti hlavně u majitelů menších zahrad. Její stanoviště je však třeba podobně jako u jiné zeleniny chránit před útoky mlsných slimáků. Pamatovat se musí i na pravidelnou a dostačující zálivku. Může se totiž stát, že tahle paprikookurka bez vody zkrátka přestane plodit.

Sklizeň a skladování ačokči

Vegetační doba trvá u ačokči 90 až 110 dní. První plody je tak možné sklízet už na konci července. Rostlina přitom plody nasazuje až do prvních mrazíků. Z jedné rostliny je možné získat úrodu až o stovce plodů, za den je to tak zhruba dvanáct plodů. A jak už tomu bývá u většiny zeleniny, chuťově nejlepší jsou mladé plody. Celkově jsou plody této zeleniny velmi zajímavé. Vypadají jako lusky, a přitom jsou to malé tykve. Jakmile zcela dozrají, jsou duté. Sklízí se ve chvíli, kdy dosáhly velikosti mezi 4 až 10 cm. Ačokču je pak možné ihned konzumovat, přičemž je třeba dát si pozor na nejedlá černá semínka uvnitř. Plody, které se nezužitkují, se uchovávají v chladu – nejlépe v ledničce. Před uložením je dobré je překrýt potravinářskou fólií nebo mikrotenovým sáčkem. Ačokča vydrží takto uskladněná přibližně po dobu dvou týdnů.

Využití paprikookurky v kuchyni

V kuchyni se dá paprikookurka využít mnoha způsoby. Její zajímavá chuť s nádechem exotiky vynikne především v salátech. Naprosto vynikající je tak ačokča marinovaná v olivovém oleji a balzamikovém krému, s česnekem a zakysanou smetanou či s klasickou octovou zálivkou. Skvěle však chutná i jen tak nakrájená ke chlebu s máslem. To jsou všechno využití ideální pro mladé a křehké plody. Větší plody ačokči nacházejí uplatnění zejména v teplé kuchyni. Před přípravou pokrmů je však třeba z nich vyndat nejedlá černá semínka, která přijdou vhod pro další výsev. Vyzrálá ačokča se pak může plnit po způsobu papriky, hodí se také do leča nebo do různých zapékaných pokrmů. Používá se zkrátka všude tam, kde může zastoupit papriku, cuketu nebo lilek. Stejně jako papriky či okurky lze nakládat i paprikookurky. Nejlepší jsou pro tento typ přípravy plody o velikosti 5 cm, ve kterých jsou světlá poživatelná semínka. Takové plody paprikookurky se nakládají například do klasického sladkokyselého nálevu. Pokud není možné zpracovat bohatou úrodu ačokči co nejdříve, stačí plody očistit, nakrájet a v mrazáku uchovat třeba na zimu.