Kamnář vs. architekt vs. krby

Každý kamnář to má trochu jinak. Někdo, nadšen minulými výsledky, spolupráci s architekty miluje. A někým, kdo je třeba zklamán z někdejší nepodařené spolupráce, je architekt vnímán jako „komplikátor“ jeho snadné práce. Mám obě zkušenosti a proto/přesto mě spolupráce s architekty a designéry baví!

Zásadní spory bývají už v otázce toho, jak přistoupit k návrhu a projektu krbu nebo kachlových kamen. Mohu mluvit pouze za jednu stranu - v očích kamnáře jde o komplex vnějšího designu a technického řešení, které je zásadně ovlivněno stavebními podmínkami a individuálními požadavky investora, budoucího uživatele. Kdybychom vnímali vnější design jako dominantní aspekt realizace a přitom ho nedali do souladu s funkcí, budeme u zákazníka za kabrňáky do prvního zatopení...

Na druhou stranu mám rád materiálově, hmotově, tvarově a jakkoli jinak zajímavá řešení, která se vymykají obvyklým představám. Ostatně kdo by neměl po skoro dvaceti letech strávených nad návrhy, které se, chtě nechtě, jednou začnou v nějaké míře opakovat. Kdy a jak tedy spojit architekta a kamnáře v jeden funkční celek? Co nejdříve!

Neplánujte sami

Rozhodnutí by mělo přijít ideálně už ve fázi zpracování studie domu (samozřejmě mluvíme-li o novostavbě a nikoli o rekonstrukci). Komu svěřit své pohodlí a bezpečí, tedy koho oslovit, aby pro Vás krb vymyslel, naplánoval a poté i postavil?

„Návrh má asi vzniknout na straně architekta. Je to člověk vzdělaný ve stavebním oboru, má cit pro estetiku i materiály. Možná by ale měl navrhnout věc raději kamnář - vždyť zhotovení krbu nebo kamen je převážně samotný proces stavby, žádná věda. Nebo že by kombinace?“

Tak tedy – pokud to má celé dopadnout funkčním, bezpečným a esteticky zdařilým dílem začleněným do Vašeho obývacího tedy nejfrekventovanějšího pokoje, pak především neexperimentujte s garážovými odborníky a spolehněte se na ověřený koncept. Stavbu krbů na dřevo má v náplni živnosti kamnář. Právě kamnář je člověk pověřený svou kvalifikací (živnostenským oprávněním, které získal ideálně na základě absolvování učebního oboru „kamnářství“) i zkušeností jak k projekci, tak i k realizaci zakázkových, tedy individuálně stavěných krbů a kamen. Jde o člověka, který musel prokázat nejen schopnost topidlo správně dimenzovat (určit potřebný výkon, jeho rozdělení do funkčních ploch a další parametry), ale celé to také skloubit s reálnými možnostmi a stavebními podmínkami domu.

Pozn.: Ideálně by mělo jít o člena Cechu kamnářů ČR, který nad kamnáři nedrží ochrannou ruku před dotěrnými zákazníky, jak by se mohlo zdát, ale spíše zdvižený prst a zároveň pomocnou ruku v jejich profesním rozvoji a vzdělávání. Samotné členství jistě není žádnou zárukou, tu musí poskytnout vždy každý sám za sebe a svou práci. Rozhodně ale zvyšuje pravděpodobnost, že se obracíte na řemeslníka s určitou historií, zázemím a zodpovědností.

Angažování kamnáře do projektu se samozřejmě nevylučuje se zapojením architekta či designéra do procesu návrhu vnějšího vzhledu topidla. Naopak – pokud se sejdou dvě „hlavy otevřené“, vznikají nejlepší kousky, na které mohou být pak hrdí oba společně. Postup přitom může být dvojí. Buď architekt navrhne koncept, kamnář pak konkretizuje techniku nebo naopak – podstatné ale je, aby byla vůle pro spolupráci na obou stranách stejně silná.

Začít pozdě znamená dělat kompromisy

Když se zákazníky začínáme konzultaci, tedy první osobní schůzku, kde bychom si měli nasdílet co nejvíc informací – investor svých požadavků a představ a já pak možností technologie a ověřených zkušeností z praxe – moje první otázka, která vše nastartuje je: „Co od svého krbu/kamen očekáváte?“. Pro budoucí funkci je to rozhodující informace. Není totéž projektovat kachlová kamna s ambicí vytápět horskou chalupu, krb pro vánoční praskání ohně nebo třeba kachlový sporák v kuchyni náruživé kuchařky.

I přes naší veškerou snahu působit na budoucí uživatele krbů a kamen osvětově se bohužel stále stává, že se k nám dostane poptávka ve fázi, kdy je rozhodnuto téměř o všem, „co pak není vidět“. Tedy o

1. poloze komína v domě (a tedy i o samotné poloze topidla v interiéru...)
2. přívodu vzduchu z exteriéru (způsob jeho vedení, délka, průřez, materiál...)
3. podlahové konstrukci pod těžkým topidlem (např. podlahové topení je problém...)

Tyto tři parametry přitom mohou znamenat naprostou katastrofu pro povedenou spolupráci a je pak úplně jedno, jak dobrý je architekt i spolupracující kamnář.

Někdy příště se tedy rozhodně dalším článkem pověnujeme projektování krbu či kamen a správné stavební připravenosti tak, abychom se vyhnuli dalším zklamáním z kompromisů.

Do té doby přeji pěkný oheň!

Honza Temr, kamnář