Kachlový sporák - nejlepší přítel člověka

Někde se mu říká "kachlová pec", někdo ho zaměňuje za "kachlová kamna". Správně je to ale "kachlový sporák" a poznáte ho spolehlivě podle plotny určené k vaření a obvykle i jedné nebo dvou pečících trub.

Kachlový sporák jsou výrazně užitková kuchyňská kamna

Svou genetickou výbavou (tedy konstrukcí a použitými materiály) mají dán především talent skvěle vařit a ještě lépe péct. Mohou ale velmi dobře posloužit i jako podstatný prvek v soustavě vytápění domu, chaty nebo chlaupy.

Pamatujeme si ho jako častou rekvizitu mnoha českých pohádek a rodinných filmů. Není náhoda, že ho vlastnil i Krteček ve své noře, Anče na něm vařila záporákovi Trautemberkovi kyselo "co bylo moc kyselý" a o jeho plotnu se spálil i tatínek, co byl zralý na polepšovnu. Byl a dodnes často je společníkem mnoha chalupářů od Šumavy po Jeseníky, protože se bez něj jen tak nějaké stavení neobešlo.

V kamnářské praxi patří kachlové sporáky k "vděčnému zboží", protože při jeho výběru hrají svou roli i mnohé příjemné emoce. Kachlový sporák se přitom svou konstrukcí a tedy ani funkcí nijak zásadně neproměnil za stovky let, co je stavěn. Kamnáři k jeho realizaci používají pořád kamnářskou hlínu, šamotové cihly, desky a plátky i keramické kachle. Největší pokrok zaznamenalo kování, tedy zejména dvířka topeniště, trouba a rám plotny i plotna samotná. Kovové součásti byly právě tím, co bylo potřeba opravit "už" po několika desítkách let funkce takového sporáku. Dnes je většina těchto prvků vyrobená z potravinářské nerezavějící oceli (kromě plotny, která je z pevné kované oceli) a už se tak nestává, že by trouba prorezavěla vlhkostí, která se dá na chalupě jen obtížně snížit.

Nově se do sporákové konstrukce prosazují i novinky jako například teplovodní či teplovzdušný výměník nebo tzv. biotopeniště.

• Výměníky mají za úkol povýšit sporák z čistě kuchyňského spotřebiče na zdroj tepla pro více než jednu místnost. Při správné volbě všech součástí a především při chytrém umístění sporáku v interiéru je možné s ním tepelně pokrýt klidně i celý dům. Během vaření a pečení tak nevzniká nepříjemný přebytek tepla. Výkon je převáděn do teplovodní soustavy (radiátory, podlahové topení) nebo prouděním teplého vzduchu do patra.
• Biotopeniště je zažitý kamnářský výraz pro šamotové ohniště s extrémně nízkou produkcí škodlivin. Dříve byly (a dodnes jsou) sporáky vybaveny převážně roštovým ohništěm. To má své nevýhody, především nízkou účinnost a s tím spojené ztráty tepla. Masivní šamotové topeniště bez roštu využije až 90% energie spáleného dřeva a díky tomu nejen šetří právě palivo, ale především životní prostředí.

Kam s kachlovými kamny?

Obecně se dá říct, že kachlový sporák lze doporučit každému, kdo alespoň občas využije jeho kuchyňských předností. Maso nebo koláče pečené v troubě kachlového sporáku jsou objektivně skutečně lepší než z běžných trub pracujících na principu pečení proudem vzduchu. Tajemství tkví v tom, že sálání stěn trouby v kamnech nevysušuje šťávy z pečeného pokrmu. Každý pekař či pekařka se jen musí naučit vhodně regulovat teplotu v topeništi a zároveň pekáč občas kontrolovat a otáčet.

Ideálním místem pro kachlové sporáky jsou světnice podhorských a horských chalup. Právě chalupáři ocení bleskurychlý náběh sporáku na provozní teplotu (zejména díky velké ploše plotny) a následně i vysoký výkon, který vyžene z domu nashromážděný chlad.

Rohový, do prostoru, do niky...

Při hledání vhodného místa pro stavbu sporáku rozhoduje především možnost napojení na komín. Pak už se fantazii meze nekladou. Kachlový sporák může stát v rohu místnosti, může mít za sebou ležení na zápecí, může vyčnívat do prostoru nebo mít půdorys jakéhokoli víceúhelníku. Dá se říct, že jde jak ve funkci, tak i v designu o nejvariabilnější topidlo, jaké kamnařina umí nabídnout.

Vždy jde ale především o dokonalého společníka chladných dní a hladových žaludků...