Bez odvahy to nejde

Tvrdá zem je noční můrou každého zahradníka. Manželé Laytonovi se rozhodli pro radikální řešení a dnes toho rozhodně nelitují. Mají svou vysněnou zahradu s rybníčkem i s pohádkovým altánem. Co bylo potřeba udělat, aby se ze zcela neúrodné hroudy stala rozkvetlá oáza klidu?

Když Corrine a John Laytonovi stáli před zahradou plnou udusané země, rozhodli se, že se s ní nebudou mořit. „Země byla tak nepoddajná a plná kamení, že do ní nešlo ani kopnout. Vůbec nic tu nerostlo a celý pozemek působil dost neutěšeným dojmem. Nejjednodušším řešením proto bylo celou zahradu zasypat,“ popisují manželé ve své čtvrt akrové zahradě, ze které je krásný výhled do krajiny anglického Essexu. Dnes leží tuny nepoužitelné země pohřbené pod třemi širokými terasami, které se zvedají za viktoriánským domem, ve kterém Laytonovi žijí. „Zahrada byla původně plochá a rovná,” vysvětluje Corrine. „Z přebytku hlíny jsme vyrobili terasy a tím se naše zahrada rozdělila do jednotlivých zón.“ Nechybí ani malý rybníček, který dodává zahradě to správné kouzlo.

Zahradní domek je nutnost

John, třiašedesátiletý inženýr, se do úprav pustil s opravdovou vervou. „Parcela má nepravidelný tvar a terasy tento malý deficit zamaskovaly a udělaly pozemek mnohem zajímavější.“ Nejprve bylo nutné rozmyslet si, kde jednotlivé terasy budou a pak je podepřít. Když John dokončil zděné části teras, zasypal nově vzniklé plochy kvalitní zeminou. Tu pak nechali zarůst trávou. „Bohužel horní trávník byl tak plný kamenů, že se nám nepodařilo ho rekultivovat a práci na něm jsme vzdali. John proto vymyslel, že je to vhodné místo, kam postavit dnes tolik oblíbený letní domek,“ vzpomíná Corrine. V horní části zahrady tak vzniklo milé slunné místo, kde se dá příjemně posedávat a je odtud krásný výhled na míle daleko. „Při větrných večerech je ale v nechráněném domku přeci jen trochu chladněji a tak nyní uvažujeme o tom, že ho ze severní strany uzavřeme,“ nastiňuje Corrine jejich další budovatelské plány.