Hledáte klid mysli? Založte si japonskou zahradu

Pokud si chcete ze zahrady vytvořit oázu klidu a harmonie, prostor vhodný k rozjímání i meditacím, kde není nahodilý žádný kámen či větvička a kde vše má své pevně dané místo, pak se nechte inspirovat japonskou zahradou. Jelikož je o japonské zahrady dlouhodobě velký zájem, vznikají tyto zahrady přizpůsobené pro západní prostředí po celém světě, a to s velkou pomocí japonských zahradníků a zahradních architektů.

Když zahrada dává hlubší smysl

Východní filozofie, ze které vycházejí japonské zahrady, nejenže dodává každému prvku jasný smysl a místo, ale zároveň se snaží návštěvníkovi předložit ve zmenšené verzi veškeré přírodní krásy. To znamená, že tu můžete najít miniaturní řeky, vodopády nebo hory. "Každý prvek i tvar má u nich svoji symboliku, ať už jde o kameny nebo třeba prvek vody ve formě potůčků," říká Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma z pražské botanické zahrady v Tróji. Mezi japonskými zahradami rozlišujeme několik základních typů s ohledem na jejich velikost, užití či funkci. Například čajové zahrady se řadí k těm menším a privátním, velmi malé zahrady se nazývají dvorové, oproti kterým existují velmi rozlehlé zahrady tzv. procházkové. Nemůžeme pominout japonské zenové zahrady, ve kterých buď zcela, nebo téměř úplně chybí rostliny, zato oplývají přírodními materiály kamenem a dřevem a vodním prvkem.

Zpátky do historie

Japonská zahrada je typ okrasné zahrady známé dnes po celém světě. Ovšem kolébkou myšlenky vzniku okrasných zahrad je Čína, odkud se v 6. století díky japonským obchodníkům dostala tato myšlenka do Japonska. Japonské zahrady ovšem nejsou jen pouhými kopiemi těch čínských, protože původní idea je v jejich provedení dovedena k dokonalosti. Nejstaršími japonskými zahradami byly rekreační zahrady japonských císařů a šlechty, které ovšem byly pouze skromnými verzemi císařských zahrad čínské dynastie Tchang. V 8. století začínají ve městě Kjóto vznikat císařské vodní zahrady, ve kterých návštěvníci při plavbě ve člunech poslouchali hudbu, četli poezii či malovali a obdivovali se jejich kráse. Od té doby se z japonských ostrovů rozšířily téměř do celého světa.

Jak si vytvořit japonskou zahradu na své zahradě

V první řadě je nutno říci, že když se rozhodnete pro japonskou zahradu na svém pozemku, jednoznačnou výhodou je její přiměřená náročnost, co se údržby týče. Přehnanou péči nevyžaduje, ale zejména v jarním období je třeba nezanedbat tvarování dřevin. Vždy byste měli zachovat harmonii mezi zahradou a okolním prostředím Dalším pozitivem je to, že si ji můžete založit, ať už máte k dispozici velkou plochu, nebo malý dvorek. Nejvhodnější je zvolit pro ni stanoviště v polostínu, pro které je k dispozici větší výběr rostlin a dřevin. Protože japonská zahrada vychází z přírody, je vhodné použít do ní tvary vlastní přírodě, a tedy žádné geometricky přesné linie. Jsou zde využívány téměř všechny dostupné přírodní materiály.

Japonská zahrada se většinou neobejde bez vodního prvku v podobě jezírka, vodopádu či potůčku, další podstatnou roli hraje písek, kámen, dřevo a rostliny. Protože zahrady neoplývají přílišnou barevností z toho důvodu, že dle japonských mistrů má zahrada navozovat klid mysli a barevné záhonky mysl zbytečně rozptylují, patří mezi nejvyužívanější rostliny kapradiny a mechy, rododendron, jinan, bambus nebo borovice. Jehličnany i listnaté stromy jsou zastoupeny zejména ve formě bonsají. Pokud se přece jen v japonské zahradě objevují výraznější barvy, mají je na svědomí azalky, sakury a japonské javory. Klidně ale můžete využít i dřeviny, které už na svém pozemku máte, stačí je pouze upravit vhodným řezem, a dosáhnout tak u nich japonského stylu. Jak tvrdí Tomáš Vencálek, „svídy, švestky a sakury, tedy stromy, které na jaře krásně kvetou, jsou běžně v japonských zahradách používány.“  Máte-li k dispozici větší pozemek, můžete se vrhnout na větší japonskou zahradu s jezírkem či potůčkem i mostkem. Tady je třeba vycházet z terénu pozemku, rozvrhnout si cestičky, případně navršit kopečky pro vytvoření miniaturních hor. Můžeme využít větší kameny i sošky, případně oživit zahradu čajovým altánem. Stěžejní je výběr místa pro vodní plochu, která by určitě neměla v rozměrnější japonské zahradě chybět. Jelikož podle starých japonských legend zlo nikdy nekráčí rovnou cestou a dobrá myšlenka si hledá cestu oklikou, nevedou cestičky v japonské zahradě rovně, ale obloukovitě, což má také navodit dojem dálek.

Samostatnou kapitolou je vodní element

Prvek vody by měl být zastoupen v každé japonské zahradě, protože právě jezírka s ostrůvky, potůčky, vodopády a můstky jsou to, co si člověk vybaví, když je řeč o japonské zahradě. V jezírkách často plavou pestrobarevní koi kapři a na hladině kvetou lekníny. Pokud pozemek neumožňuje vytvoření vodní plochy, pak ji symbolicky zastupuje štěrk nebo písek. Tomuto zcela nenáročnému typu japonské zahrady se říká suchá zahrada – tzv. karesansui, kterou si můžete vybudovat i na vydlážděném dvorku či terase. Bílý písek evokuje mořské vlny a naaranžované kameny představují hory i vodopády.

Doplňky vhodné do japonské zahrady

I tady platí, že každý kus má své opodstatnění a lepší je méně prvků, které potrhnou atmosféru, než velké množství nahodilých předmětů. Mezi často užívané prvky patří lucerny, nádoby na vodu, můstky, altánky nebo lavičky. K charakteristickým patří tzv. šlapáky, což jsou ploché kameny plnící funkci cestiček. Další specifikou jsou lampičky typu rankei z šedé žuly. Ve správné japonské zahradě nesmí chybět ani shishi-odoshi neboli strašák na jeleny. Jedná se v podstatě o bambusové klepátko sestávající z výkyvné bambusové trubky naplněné vodou, která se převáží a prázdná opět napřímí. Původně mělo plašit jeleny a další zvěř, která by mohla zahradu poničit.

Inspiraci hledejte v Tróji

Okrasná japonská zahrada by měla být okrasou nejen v létě či na jaře, ale v průběhu celého roku. I proto je důležité vhodně zvolit rostliny a dřeviny, které ji budou vyplňovat. Nadmíru povedenou ukázkou poměrně rozlehlé japonské zahrady se všemi pro ni typickými prvky je ta v pražské botanické zahradě, kam si můžete zajít na inspirativní procházku.