Vdechli staré stodole nový život

Do chvíle než stodola dostala svou novou podobu, uběhlo mnoho let a několikrát vyměnila své majitele. Postavena byla v roce 1948 velkostatkářem, panem Antonínem Holecem. Bohužel ještě v tom samém roce mu byl statek zabaven a stodola byla znárodněna. Po mnoha letech nešetrného zacházení se stavba dostala do rukou manželskému páru, který ji přestavěl na rodinné bydlení a vdechl jí nový život. Projekt dokonce získal v roce 2014 ocenění, Grand Prix obce architektů.

Stodola stojí v Libereckém kraji, v obci Benešov u Semil. Na její rekonstrukci si majitelé přizvali Pražský architektonický ateliér Studio Raketoplán. A není náhodou, že si vybrali zrovna tuto firmu. Pracuje v ní totiž syn majitelů, pan Pavel Nalezený, který celý projekt navrhoval a řídil.

Stodolu se pokusil několikrát zapálit

Jen málokterá nemovitost, která se dočkala úspěšné rekonstrukce, má tak zajímavou historii jako tato stodola. V tom samém roce, kdy byla její stavba dokončena, ztratila svého majitele. Stát ji v roce 1948 zabavil a využíval ji k zemědělským účelům. Pan Holec, který stodolu postavil, byl ze znárodnění majetku tak rozhořčen, že se stodolu dokonce pokusil několikrát zapálit.

Stodola sloužila dalších šedesát let zemědělským účelům. Byla v užívání tehdejšího JZD Benešov u Semil. Po revoluci se rodině pana Holce podařilo získat stodolu zpět. Jen díky kvalitní konstrukci vydržela a přečkala období nešetrného zacházení ve správě JZD. Dochovala se v poměrně zdařilém stavu a díky snaze majitelů i architekta bude sloužit i nadále.

S řešením rekonstrukce se započalo v říjnu roku 2009. Bylo nutné navrhnout budoucí podobu domu a jeho technické řešení. Přestavba trvala celkem 3 roky a dokončena byla na podzim roku 2012. S návrhem si dal pan architekt záležet a vše se svými rodiči konzultoval.

Místo pro jogíny

Dům stojí na mírně svažitém pozemku, v klidné lokalitě malé vesnice, daleko od přílišného ruchu velkoměsta. Majitelé zde mají vše co potřebují nejen k odpočinku, ale také k práci. Paní majitelka je učitelka jógy, chodí k ní ženy z okolí a tak bylo nasnadě vytvořit prostor i ke cvičení.

Dům je čtyřpatrový a velmi otevřený do okolí. V přízemí se nachází garáž a letní kuchyň. Do patra je zasazena tělocvična pro cvičení jógy a zastřešený dvorek. Dům je velký a prostorný. Přáli si, aby se v něm mohla scházet celá rodina. Ke spaní slouží tři ložnice, ale také letní kuchyň. Při jogínském festivalu se tam dokonce vyspí i na třicet osob. Mohou spát v tělocvičně nebo na roštovém dvoře.

Zajímavý je dům nejen svou historií, ale také svým konceptem. Přízemí domu je v podstatě takový zastřešený dvůr. Mohou zde tvořit, zahradničit a využít tak místo k čemu zrovna potřebují. Tato část domu je poměrně otevřená a tvoří jakýsi přechod mezi exteriérem a interiérem domu.

Pohádka o princezně koloběžce

Právě tento otevřený prostor připomíná svému autorovi, panu Nalezenému pohádku o princezně koloběžce. ,,Ta slečna, co byla oblečená a neoblečená zároveň. Tenhle příběh mě jako dítě hrozně rozčiloval. Nelíbilo se mi, že to není vůbec definované a nemám to rád doteď. Ale ten dům takový trochu je. Některým lidem právě tohle na té stodole vadí a já je chápu. Nevědí, kde je vnitřek a kde je vnějšek." Říká pan Nalezený.