Rekonstrukce památkově chráněné roubenky z roku 1740

V malebné Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy stojí jakožto ukázka místní lidové architektury půvabná roubenka. Celých deset let byla opuštěná a chátrala, pak ji ale přišel zachránit architekt Pavel Rada. Vdechl jí nový život, aniž by jí ubral na původní kráse.

Cílem architekta bylo postarat se o obnovu roubenky tak, aby i nadále připomínala odkaz lidového stavitelství. Stará roubenka se tedy měla stát rekreačním obydlím, které by splňovalo nároky na život v moderní době. Zároveň si však měla uchovat svůj tradiční lidový ráz.

Tajemná historie roubenky

Bývalá zemědělská usedlost sestává z dřevěné roubenky a z přidružené kamenné stodoly, vzájemně postavených v typickém úhlovém půdorysném uspořádání. Při rekonstrukci došlo ke zjištění stáří dřeva, které bylo na stavbu použito. Pokáceno bylo mezi lety 1800 až 1830. Díky chybějící stavební dokumentaci však nelze určit přesné stáří roubenky. V kronikách se ale píše, že k osídlení této lokality docházelo od roku 1740.

Obnova jako návrat k původnímu stavu

Architekt a majitel v jednom přistoupil k opravdu razantní rekonstrukci. Přál si totiž chátrání roubenky zcela zastavit, nikoliv jen na pár let zpomalit. Rekonstrukci malé zemědělské usedlosti pojal jako návrat k původnímu stavu. Ve výsledku se tak podařila zachovat celá řada starých stavebních prvků. Přispělo k tomu i to, že předposlední majitel roubenky, potomek tehdejších zemědělců, neprovedl naštěstí v objektu nevratné zásahy.

Specifika památkově chráněné roubenky

Vzhledem k tomu, že měla proběhnout rekonstrukce památkově chráněného objektu, bylo nezbytné konzultovat veškeré postupy s památkáři. Ti si také, jak bývá v tomto případě zvykem, vyžádali stavebně historický průzkum. Roubenka se ukázala jako opravdový průvodce po stopách architektury starých časů. Jak už bývá na Vysočině zvykem, byla omítnuta zvenčí i zevnitř. Omítka, které se říkalo „kožich“, měla tepelně-izolační i protipožární funkci. Dřevo však pod ní nemohlo dýchat, a tak vlhla a postupem času degradovala celou stavbu. Zajímavě působily také stropy roubenky, které měly černou barvu. Buď to bylo tím, že se natíraly volskou krví, nebo se díky netěsnícím kamnům zbarvily do barvy kouře, který se držel u stropu. Prkenné záklopy se zase opatřovaly vrstvou jílu. Když se však poškozenou střechou dostala do stropu voda, trámy začaly hnít. Vzhledem k tomu, že roubenky nebyly od zemní vlhkosti ničím izolovány, postihl stejný osud i spodní trámy. V rámci rekonstrukce tedy musely být jak stropní trámy, tak záklopy vyměněny.

Rekonstrukce roubenky odshora dolů

Stavba musela být doroubena a konstrukčně sepnuta, tudíž se začalo od komína. Starý komín byl nahrazen novým se čtyřmi průduchy. Ústí do něj topení, větrání základů a větrání kanalizace. Poté došlo k očíslování a rozebrání jednotlivých kusů krovu. Poškozené části byly nahrazeny novými. Když byl krov opraven, došlo také k navrácení části předešlého prizmového laťování. Co se týče střechy, ta byla původně z eternitu, pod nímž hnil starý dehtový papír položený na původních šindelích. Nová střecha je ze šindelů. Celá stavba se pak o několik centimetrů nadzvedla a podepřela, aby bylo možné vyjmout shnilé spodní trámy a vyměnit je za nové. Díky tomuto technologickému postupu vznikla i nová skladba podlahy s izolací. Došlo také k vyztužení soklu z vnitřní strany. Původní sokl se majiteli velmi líbil, oceňoval kvalitní řemeslnou práci, kterou na něm provedly ruce staré dvě stě, možná i tři sta let. Došlo tedy pouze k odebrání kamenů z vnitřní strany, která byla vyztužena betonem. Na takto vyspravený sokl pak byla opravená roubenka znovu posazena.

Přečtěte si také

Stará loděnice se proměnila v celoživotní sen

Zajímavý černý dům jednoduchého tvaru se nachází na pobřeží Norského moře. Majitelé zbožňují přírodu a dlouho snili o tom, že budou jednou žít u moře. Jejich sen se splnil a stali se hrdými majiteli…

Přechodné bydlení v roubence

Po důkladné rekonstrukci slouží tato bývalá zemědělská usedlost k přechodnému bydlení. Tepelný komfort je v roubence zajištěn novými kachlovými kamny na dřevo, které, když se roztopí, příjemně prohřejí celý prostor. Roubenka však vyžaduje temperování, i když v ní právě nikdo nebydlí. Slouží k tomu systém elektrického a podlahového vytápění. Teplo v každém pokoji reguluje termostat, na němž se dá nastavit temperování. Jakmile se zatopí v kamnech, samo se vypne. Bonusem tohoto bydlení je nově také koupelna, která byla vestavěna do původní konstrukce.

Dlouhá léta opuštěná roubenka se stodolou tak dostala novou šanci. Nadále však v malebné krajině Žďárských vrchů připomíná tradiční lidové stavitelství.