Rekonstrukce 200 let staré stodoly

V parném létě je zapotřebí se příjemně osvěžit, a tak se dnes vydáme na výlet do Sarreyeru, jedné z nejpůvabnějších vesnic ležících na svahu Valley of Bagnes ve francouzském kantonu Valais, který se rozprostírá v alpské oblasti jihozápadního Švýcarska. V této oblasti plné nádherných přírodních kontrastů se totiž nachází 200 let stará stodola, kterou si zamiloval a koupil mladý pár – a vdechl jí tak nový život.

Tradiční alpská architektura

Na půli cesty mezi vesničkou Verbier charakteristickou lyžařskou hektikou a údolím izolovaným betonovou přehradou Mauvoisin Dam se nachází řada stodol, které místní obyvatelé postavili ještě v 18. století. Půvabná vesnice Sarreyer je příjemným místem pro život v náručí tradiční alpské architektury. Historie tohoto místa je navíc úzce propojena se zemědělstvím. Není se čemu divit, že tohle místo učarovalo i mladému páru, který se rozhodl pro koupi zdejší 200 let staré stodoly. Na pomoc si přivzali trojici architektů ze společnosti Alp’Architecture Sàrl, jmenovitě se této lákavé výzvy chopili: Sacha Martin,  Laurent Berset a Romain Pellissier. Měli před sebou nelehký úkol – zachovat autenticitu původní stavby, ale přitom ji přizpůsobit moderním časům. Platné regulativy vztahující se na tyto stavby totiž kladou velký důraz na zachování stávající hmoty a otevřených fasádních poměrů, ale také na příslušnou opatrnost při vytváření otvorů, zachování lehké střešní konstrukce a výběr použitých materiálů, které respektují výraz země a její historii. Z charakteru těchto staveb, z nichž ty nejstarší pocházejí už z roku 1792, je patrné, že původně sloužily jako přístřešky pro krávy během zimy, ale také se v nich sušila sláma a uchovávalo obilí. Jak tedy ze staré stodoly pro dobytek udělat moderní bydlení pro lidi?

Rekonstrukce 200 let staré stodoly

Zamýšlené rekonstrukci nejprve předcházelo přesné zaměření původní stavby. Každou jednotlivou fošnu očísloval tesař, aby mohla být později uložena na místo, kde se nacházela před demolicí. Základy a suterén se vybetonovaly a jednotlivé fošny tvořící svislé konstrukce se poté reparovaly v tesařské dílně. Pak se přivezly na staveniště a uložily zpět na původní místo. Také poloha oken zůstala stejná, až na jedno okno na severní fasádě, které slouží k osvětlení schodiště vedoucího na nejvyšší podlaží. Trojice architektů se pak zaměřila především na střechu. Vzhledem k její malé tloušťce byla nakonec jako vyhovující technické řešení zvolena rámová konstrukce, která se realizovala z interiérové strany. Tím se chytře zabránilo navýšení tloušťky střechy a jejímu přesahu z exteriérové strany.

Zvýšená pozornost byla věnována také vnitřnímu zařízení. Znovu byly použity různé původní kusy vybavení, které pak noví majitelé stodoly citlivě zkombinovali s moderními prvky. Své místo tak zde zaujal severský styl reprezentovaný vlněnými dekami a polštáři v přírodních barvách, na zdech se ocitly dobové artefakty a na podlaze kůže. Přirozená barva interiérových doplňků podtrhla barvu dřeva a vznikl tak příjemně teplý interiér uprostřed alpské přírody.