Proměna původního pavlačového bytu na moderní bydlení

Velkou proměnou si prošel tento dvoupokojový byt, který se nachází ve starém činžovním domě ze dvacátých let minulého století v pražském Karlíně. Tento pavlačový dům původně sloužil jako bydlení pro chudou část dělnických obyvatel, proto se neřešil přehnaný komfort – koupelny a toalety sloužili společně více bytům. Do rekonstrukce této budovy, jejíž stav přetrvával skoro celé století, se pustilo architektonické studio No Architects.

Byty se společným hygienickým zázemím

Ačkoliv byla původní dispozice bytů řešena společními prostory pro hygienu, architektům se podařilo vložit do bytu vlastní hygienické zázemí, a navíc se jim podařilo i zvětšení celého bytu díky vložené galerii, jež byla umožněna díky vysokým stropům. Interiér byl pak zařizován v harmonii s původními prvky a kvalitními materiály. Architekti však byt oživili i několika barvami a uměleckými díly.

„Po Pobřežní třídě na bývalém nábřeží Karlínského přístavu se dnes prohánějí auta právě v místě, kde kdysi kotvily lodě v bočním korytu Vltavy. Ve dvoře jednoho z původních nábřežních domů však ještě dřímá dobová atmosféra prudkého kamenného schodiště, vysokých vídeňských stropů, špaletových oken a družby, před níž není úniku – pavlačí. Tuhle dobovou atmosféru jsme promítli i do kompletní rekonstrukce jednoho z pavlačových bytů.“ říkají realizátoři projektu.

Dispozice bytu byla změněna

Původní byt byl dvoupokojový a neobsahoval koupelnu ani WC. Díky sofistikovanému uspořádání a úpravě dispozice architekti vytvořili plnohodnotné bydlení, v němž najdeme dvě ložnice, koupelnu a obytný prostor, jenž je větší než prostor původní. Díky vyššímu stropu byl byt rozšířen pomocí konstrukčního principu pavlače až do bytu a byla zde vytvořena galerie s pracovnou. Díky těmto úpravám se podlahová plocha zvětšila až o čtvrtinu.

„Současně jsme se volně inspirovali dobovým architektonickým diskursem, který se odehrával evidentně stranou pragmatických problémů architekta a stavitele domu Václava Žaloudka.“ pokračují architekti. Jeho dům kopíroval zažitou rakouskouherskou klasiku – co nejlevnější bydlení pro dělnické rodiny se společnými koupelnami. Avšak současně se české architektonické hvězdy trápily hledáním národního slohu a kritikou okolí na dekorativní prvky v architektuře. Současný interiér byl inspirován dobovým experimentem, jakým byly oblouky a zjednodušené formy dekorací. Kouzlo interiéru pak dotváří obrazy a reprodukce.