Podlahové vytápění – pro a proti

Podlahové topení je mezi majiteli rodinných domů stále oblíbenějším způsobem vytápění. Tvoří jej buď systém potrubí pro teplou vodu uložený v hloubce 4-5 cm pod podlahou a připojený na kotel v domě, nebo systém elektrických topných kabelů či fólií. Spolu s méně častým vytápěním stěnovým patři do skupiny velkoplošných vytápění a stejně jako každý jiný typ má svá pro a proti. Jaká to však jsou? Co je na něm skvělé a kde má svá slabá místa? A pomůže vám lepší orientace v problematice při rozhodování se o tom, zda využít tento typ vytápění i ve vašem domě?

Základní charakteristiky podlahových topných systémů

Jak již bylo uvedeno výše, na výběr máme teplovodní (pod podlahou nám bude v systému trubek cirkulovat teplá voda) a elektrické topné systémy (teplo budou produkovat topné kabely nebo fólie). Oba systémy se liší ve svých investičních i provozních nákladech, zatímco elektrické vytápění je snazší na instalaci a vyžaduje nižší počáteční investici, zavedení teplovodního systému je technicky náročnější a také dražší. Z dlouhodobého hlediska je ale situace opačná, provozní náklady má teplovodní topení nižší.

V potaz bychom měli brát i další charakteristiky vytápění obou typů. Elektrické topení lze přesněji regulovat, teplovodní lze připojit třeba na stávající kotel.

Podlahové vytápění je systém, který se dobře hodí do kterékoliv části domu. Velmi často je umísťován do koupelen či vstupních hal, své místo má ale v jakékoliv místnosti. Topení v podlaze neznamená prakticky žádné omezení pro výběr podlahové krytiny, může být instalováno stejně dobře pod laminát, dřevěné podlahy, kachle i vinyl, výjimku tvoř snad jen vyloženě masivní dřevo. Již tuto univerzalitu lze považovat za výhodu, jaké jsou ale ty další?

Výhody podlahového vytápění

Při výčtu výhod lze začít např. zmínkou o úspoře místa. Na rozdíl od radiátorů nezabírá nic z užitného prostoru místnosti a nikterak jej neovlivňuje ani z estetického hlediska. Výsledný teplotní profil místnosti je navíc výrazně rovnoměrnější. Zatímco v místnostech vytápěných radiátory existují značné rozdíly mezi teplotou u podlahy a u stropu, rovnoměrné sálání, které poskytuje podlahový systém vytváří příjemnější a rovnoměrnější klima. Zvláště vhodné jsou tyto systémy samozřejmě do místností, ve kterých se často pohybujeme bosí, typicky koupelny. Podlahové vytápění lze také připojit i k nízkoteplotním zdrojům a umí tak být velmi úsporné.

Nevýhody a úskalí

Je nasnadě, že chození po teplé podlaze je příjemné pouze do určité míry. Její teplota nesmí překročit 29°C v obytných prostorách a 33°C v koupelnách. Každý, kdo si někdy zkusil položit chodidlo na horký radiátor, jistě dobře chápe proč. Z tohoto omezení však plyne i to, že místnost se bude vytápět pomaleji a prakticky není možné ji rychle vyhřát. Současně je zřejmé, že podlahové topení se vůbec nehodí do domů s velkými úniky tepla – starších domů či nezateplených chat (právě ty je třeba rychle vyhřát např. při příjezdu na víkend) apod. Obecně lze říci, že zateplení budovy je prakticky nezbytnou podmínkou pro funkčnost podlahového vytápění.

Distribuci tepla po místnosti mohou urychlit speciální potěry s vysokou hodnotou tepelné vodivosti. Možná ještě významnější jsou ale při chladnutí podlahy ve chvíli, kdy již není topení třeba. Bez jejich použití může podlaha v některých případech chladnout až tři hodiny, což může vést k přehřívání místnosti.

V koupelnách podlahy, pod kterými je umístěno topení, rychleji schnou, což mírně zvyšuje míru vzniku vodního kamene a je proto třeba častějšího úklidu.

Velký pozor je třeba dávat při plánování, podlahové vytápění je nutno instalovat s ohledem na umístění kuchyňské linky apod. Obecně jsou podlahové vytápěcí systémy plánována na dobu celé životnosti budovy, při rekonstrukci a změnách dispozic místnosti ale může podlahové topení působit určité problémy.

Podlahové vytápění je určitě zajímavou možností, které má široké možnosti využití. Záleží vždy na konkrétní situaci, zda převládnou jeho nezpochybnitelné výhody nebo jeho určité nevýhody.