Obytný pavilon s ateliérem

Umělecká sochařka Monika Rienössl se po letech rozhodla vrátit na místo, ve kterém vyrůstala. Tím byla malá vesnička Neuaigen v Dolním Rakousku. Jedno ze zdejších stavení se mělo proměnit v Moničin nový domov doplněný o obytný pavilon s ateliérem, ve kterém by se mohla věnovat svému životnímu poslání.

Do oka jí padla krásná historická budova ležící podél hlavní ulice vesničky Neuaigen, která se však nenacházela v příliš dobrém stavu. Její čerstvá majitelka však nedala na mnohá doporučení, aby stavbu nechala zbourat, a rozhodla se pro její rekonstrukci.

Vysněné bydlení s pavilonem a ateliérem

Dnes už stará a opuštěná historická budova opět voní novotou. Její bílou fasádu zdobí nápis, který upozorňuje, že právě tady se nachází Moničina galerie. Dům vyhlíží návštěvníky z ulice pokorně a až směrem do zahrady se otevírá vstříc umění a novým kontaktům. Jeho terasa slouží z části jako výstavní prostor, z části ji zdobí pestrobarevné květiny. Zrekonstruovaný dům je plný světla a umění. Díky velkým oknům sem vbíhají sluneční paprsky i výhledy na protější pavilon s ateliérem, který zde vznikl záhy.

Svobodný prostor k tvorbě i bydlení

Umělecká sochařka na volné noze si přála svobodomyslné místo, které by doprovodilo stávající historickou budovu. Místo, ve kterém by mohla bydlet, pracovat i snít. Se svým přáním seznámila architekta Maximiliana Eisenköcka, pod jehož taktovkou pak v zahradě vznikl minimalistický pavilon s ateliérem. Pavilon je mírně zvednutý a posazený na vysokých ocelových podpěrách. Vzhledem k omezenému rozpočtu majitelky je vyroben z modulárního systému určeného pro průmyslové stavby. Při stavbě pavilonu se rozměry přístřešků přizpůsobily světovým stranám a proměnlivému slunečnímu záření. Pavilon byl od začátku koncipován tak, aby byl v případě potřeby použit k bydlení nebo jako ateliér. Praktickou i estetickou stránku v něm představují posuvné stěny, závěsy a v neposlední řadě i flexibilní zónování.

Vzdušný pavilon s ateliérem

Nejen tím, jak je pavilon mírně nadsazený nad terénem, působí příjemně vzdušným dojmem. Vypadá, jako by se vznášel ve vzduchu a vytvářel tak dokonalou oázu umění. Svou velkou terasou láká k vystavení uměleckých děl, ale také k odpočinku určenému k čerpání inspirace. Pavilon se díky velkým proskleným plochám plně otevírá do zahrady a své obyvatelce nabízí krásné výhledy i dostatek světla na práci, která je zároveň jejím koníčkem. Interiéru pavilonu vévodí čistě bílá barva, kterou prohřívají rozmanité odstíny dřeva. Aby majitelku nic nerušilo při práci či rozjímání, vládne tu striktně minimalistický styl.

Majitelka tak svůj návrat do vesničky, ve které vyrůstala, nespojila pouze se vznikem nového domova, ale i s realizací ateliéru, který je dokonalým spojením architektonického a sochařského umění.