Moderní byt se šarmem 70. let

V Bratislavě, poblíž Horského parku a Slavína, se vysoko na kopci nad městem tyčí bytový dům ze 70. let. Ukrývá byty, které si architekti tolik oblíbili. Obvykle totiž nabízejí bydlení mimořádné kvality. Tomu odpovídá také velkorysý čtyřpokojový byt, který svým potenciálem zaujal i architekty z bratislavského studia ARCHITEKTI Mikulaj & Mikulajová.

Interiér v domě ze 70. let byl výjimečný už ve svém původním stavu. Bydlení v něm činila nadstandardním zejména orientace bytu na dvě světové strany směrem do zahrady, ale také dvě velkoryse dimenzované lodžie, otevřený krb s cihlovým obkladem v obývacím pokoji či úchvatný výhled na panorama města s dominantou hradu. Velkou devizou bylo rovněž množství přirozeného světla v interiéru. Architekty rovněž zaujaly mozaikové parkety a překrásná skleněná mozaika v koupelně – prvky tolik typické pro 70. léta 20. století.

Citlivá proměna interiéru

Kvalitu původní architektury si architekti při projektování plně uvědomovali, a tak k proměně interiéru přistupovali s respektem. Záměrně se vyhnuli výrazným stavebním zásahům a změnám dispozic. Jejich cílem bylo použít původní prvky a zkombinovat je s novými tak, aby vznikla originální koláž dokumentující osobitou historii bytu. Patina a nedokonalost původních prvků tak v tomto bytě byly vítány.

Funkční i estetický dřevěný kubus

Díky kvalitní původní dispozici se architekti mohli soustředit na zakomponování takových prvků, které pomohou interpretovat původní prostory architektonicky vyspělejší formou. Patří k nim zejména dubovým dřevem obložený kubus, jenž je estetickým a zároveň funkčním řešením. Ukrývá v sobě toaletu a praktické úložné prostory, přičemž navíc slouží jako zajímavý předěl mezi jednotlivými funkčními zónami. Zrušením dělící příčky směrem do kuchyně také vznikl plynulý prostor plný světla, který mimo jiné krášlí teracová dlažba. Dubové dřevo se objevuje i v dalších místnostech a dodává tak celému bydlení jednotný ráz. Napříč interiérem našly své místo také úložné prostory, které sahají až ke stropu.

Obývací zóna jako srdce domova

Obývací pokoj nepřímo navazuje na kuchyni prostřednictvím dvoukřídlých dveří. Obě zóny jsou tak v kontaktu, přestože jsou fyzicky odděleny. Obývací pokoj je orientovaný do zahrady a po celé délce lemuje exteriérové zdi lodžie. Na první pohled v něm zaujme vestavěná knihovna velkorysých rozměrů, která je spolu s původním krbem stěžejním prvkem této části interiéru. O autentičnost prostoru se zde stará původní cihlový obklad krbu a repasované dubové mozaikové parkety. Obývací pokoj volně navazuje na jídelnu, která sestává z velkého dubového stolu a čtyř židlí s nádechem starých časů. Umístění mezi knihovnu a krb umocňuje atmosféru každodenního stolování. Co se týče kuchyně, tak je menší, zato velmi praktická. Je v ní dostatek úložného prostoru, stolek, židle a především působivý výhled do zahrady.

Z denní do noční části bydlení

Je to právě obývací pokoj, který propojuje denní a noční část interiéru. Z chodby s vestavěnými úložnými prostory se vchází do ložnice rodičů, dětského pokoje a také do koupelny se samostatnou toaletou. V této části bytu byla původní toaleta přemístěna na opačnou stranu hygienického bloku, díky čemuž mohl být v koupelně vedle vany situován sprchový kout. Podobně jako v denní části se i tady střídají staré prvky s těmi novými. Z těch původních zaujme například historická skříň v ložnici nebo lustr v dětském pokoji.

Proměna bytu v domě ze 70. let svědčí o vyzrálosti architektonického přístupu, který se nevydal cestou být trendy za každou cenu. Ukazuje naopak respekt k historickému odkazu bydlení a odvaze umně propojit staré s novým. Výjimečná atmosféra bytu tudíž zůstala zachována a ten tak může naprosto důstojně stárnout.