Jednoduchý interiér, bez zbytečných dekorativních tvarů

Jak by vypadal byt, kdyby si ho zařizoval architekt sám pro sebe? Zvlášť, pokud našel zalíbení v minimalismu i finské moderně. Mezonetový byt je plný zajímavých, funkčních detailů a chytrých řešení, které z něj dělají útulný prostor pro život.

Byt architekta ve Starém Městě v Poznani měl být jednoduchý, funkční, bez zbytečných pozlátkových nebo dekorativních prvků, ale s jasně převládajícím světlým tónem přírodního dřeva. Díky svému povolání mohl majitel naplno využít sílu jednoduchosti a minimalismus kombinovat s finskou modernou. I přes absenci dekorací šlo o to, aby byl byt teplý, příjemný a přiblížil člověka přírodě.

Finská moderna

Je to velmi jednoduchý, až minimalistický styl, který oslovuje stále více lidí. I přes prosté zařízení jde o interiéry velmi nadčasové a elegantní, které působí i přes svou strohost velmi útulně. Pro finskou modernu je typické spojení praktičnosti, udržitelnosti a estetiky. Nehodí se pro každého, ale velmi rychle si nachází své oblíbence. Přestože jsou finské interiéry strohé a dominují jim často i studené odstíny, působí velmi útulně a příjemně.

Světlé dřevo v hlavní roli

Byt ve Starém Městě v Poznani je ve skutečnosti prostorově velmi skromný. Je na 44 metrech čtverečních, ale má nespornou výhodu v podobě mezipatra, která zabírá polovinu tohoto prostoru. Přízemí bylo zařízeno v přehledném funkčním uspořádání, včetně předsíně, ze které vedou schody do prvního patra. Dole se nachází obývací pokoj s kuchyňským koutem, pracovna a koupelna. Je to denní zóna, tak bylo vybráno přírodní dřevo, které zde hraje dominantní roli. I nábytek byl cíleně vybrán v jednoduchém stylu, který vzdušnost bytu podtrhne. Schodiště bylo navrženo s lamelovou příčkou, která zajistí, že se při vycházení a scházení po schodech nebude člověk cítit stísněně. V patře je zařízena ložnice, a také veškeré úložné prostory.

Přečtěte si také

Praktická garsonka v městském stylu

Kombinace geometrických tvarů, moderny a přírodních materiálů zní jako nereálné spojení. Ne však v malém bytě, který se nachází v samém srdci Madridu.

Černobílá klasika v interiéru

Kuchyňský kout je ze světlého dřeva se skřínkami, které sahají až ke stropu. Mezi nimi se rozprostírá grafitový panel nad kuchyňskou deskou. Panel i kuchyňská deska jsou vyrobeny z kamene. V přilehlém obývacím pokoji jsou otevřené police na knihy, které chytře vyplňují prostor pod schody. Police, jako zbytek bytu, jsou ve stejném dřevěném dekoru. Pracovna umístěná v přízemí je nejen svým charakterem jednoduchá, ale rozhodně minimalistická. Kromě typického pracovního stolu je zde i zajímavý kus nábytku - kovová police v černém provedení, která svým tvarem kopíruje vzhled police v obývacím pokoji s tím rozdílem, že je zabudována přímo do zdi. I koupelna připomíná klasiku skandinávského designu, tentokrát v geometrickém černobílém vydání. Bílé obdélníkové dlaždice oddělené kontrastní spárou, matné černé kování, jednoduché neutrálními police a sprcha bez sprchové vaničky. Všechny tyto detaily odkazují na spojení minimalismu a severského stylu.

Chytré úložné prostory

Preference vyplývající z velikosti a tvaru podkrovní místnosti stála na základě návrhu vestavěného nábytku do ložnice, ve které měly být hlavní úložné prostory. Kromě postele jsou v podkroví skříně v teplém dřevěném tónu, stejně jako v přízemí. Čela jsou tvořena posuvným systémem v grafitové barvě s laminovanou deskou Solar Oak a vyplněnou průhledným sklem, které se v poslední době často používá právě ve skříních. Najdeme zde také výklopná čela, osvětlení pomocí LED tyče, zásuvky na oblečení a police na boty. Díky faktu, že je majitel bytu architekt, mohl plně dosáhnout předpokládaných ambiciózních cílů týkajících se povahy a funkčnosti bytu. Další zajímavostí jsou nejednoznačné hranice místností a jejich plynulost v prolínání otevřených a oddělených zón.

Zatímco v případě denní zóny je to zřejmé: obývací pokoj je propojen s kuchyní, pracovna je uzavřena na akustické úrovni – skleněné dveře brání nežádoucím zvukům, ale zároveň nejsou vizuální bariérou. Mezitím se v ložnici využilo zcela jiné řešení, byť v souladu s konceptem otevřeného bytu. V ložnici nenajdeme žádné dveře a fyzické oddělení bylo vytvořeno pocitově díky lamelovému zábradlí, které je jakýmsi pokračováním z obývacího pokoje. Jako optické zvětšení prostoru je využito zrcadlo, namířené na schodiště, které se v něm odráží.