Proměna starého bytu

Byt se nachází ve třetím podlaží bytového domu z r. 1906 a má severojižní orientaci (jih - ulice, sever - vnitroblok). Cílem úprav bylo přeorganizování dispozice tak, aby mohla být vytvořena plnohodnotná společenská zóna bytu a život obyvatel bytu se mohl koncentrovat v jednom místě, namísto roztříštěného fungování na trase kuchyně - chodba - obývací pokoj. Stejně důležitým úkolem bylo přeřešení ložnice za účelem lepšího provázání s hygienickým zázemím a v neposlední řadě vytvoření pracovny kombinované s prostorem pro občasné hosty.

Kromě dispozičních změn bylo pak samozřejmým cílem úprav pozvednutí celkové technické a estetické úrovně bytu na soudobou úroveň standardu bydlení.

Stavební zásahy redukovány na nutné minimum. To představuje vybudování nové koupelny rozdělením menšího z původních pokojů. Zbudování pohodlné koupelny na novém místě umožňuje dispozičně vyčistit původní kuchyni, ze které se v představeném řešení stává rozlehlá pracovna s prostorem pro přespání hostů (výhledově je možné v tomto prostoru uvažovat s jeho symetrickým přepažením, čímž by došlo ke vzniku čtvrtého pokoje). Co se týče nové kuchyně, návrh představuje variantu kuchyňské linky integrované do většího z pokojů, ze kterého se tak stává plnohodnotný obytný prostor, zahrnující kuchyni, jídelní kout a obývákové sezení. Ložnice je umístěna do menšího z pokojů vedle nově vytvořené koupelny. Co se týče vstupního prostoru, jeho dimenze se nemění a jde spíše o úpravy renovujícího charakteru. Obecně je nové uspořádání vytvořeno s ohledem na celkovou vyváženost a správnou proporci jednotlivých prostor samotných i vůči sobě navzájem.

Výraz celého interiéru by měl být střízlivý, ale hravý. Barevnost je volena v jemné škále lomených barev bílé, šedé, světle hlinité a krémové a je doplněna výrazně sytými odstíny světlého dřeva.

Výrazným výtvarným prvkem je pás nově dlážděné podlahy. Použit je vzor kombinující výše uvedené barevné odstíny ve formě trojúhelníků, který je jakousi soudobou interpretací tradičních ornamentů.

Navržený nábytek je zhotoven na míru, v laku s odstínem lomené bílé, tak, aby hmota nábytku pocitově nezatěžovala prostory interiéru. V každé místnosti je pak použit horizontální akcent v odstínu přírodního dřeva, zpravidla ve formě polic a parapetů.

Důležitým prvkem interiéru je i jeho výškové členění, kdy je využíváno různých výšek stavebních otvorů k rozdělení jinak poměrně vysokých ploch stěn na dvě části s různým odstínem výmalby. Tomuto členění se podřizují i výšky nábytkových sestav, a přestože je tento princip aplikován ve všech místnostech, projevuje se v každé z nich trochu jinak.